Tón zvonů spánek provází, zahradou stínů procházím
Noc kouzel začíná
Zuřící plamen poznání navěky zháší svítání
Těžce se vzpomíná
Zlé dračí sémě rodí se ve mě oheň a žár
Slova i když tak strohá jsou nejvzácnější dar
Držím klíč k bráně neštěstí, sedím na trůnu špatnosti
Osud se zády otáčí
Hadí stisknutí smrtelné a stádo koní splašené
Hledím pravdě do očí
Vím, co mi schází, uvnitř se plazí podivný splín
Podá mi růži co bodá tajemný stín
Osud je zlý černý kůň zasažený do slabin
Nezkrocený v otěžích, volnost užívá
Osud je zlý černý kůň zasažený do slabin
Nezkrocený v otěžích, stále utíká - utíká
Zrádná je svůdnost vlastních gest, pavoučí pečeť
Umím plést napříč šachovnicí dnů
Srdce mé slunce zalilo, pak vyhaslo a zčernalo
Mizí ve věčnosti snů
Tvář jako Jackyl, jindy jak Hyde, pokořený před kořeny
K jezeru stínů chci koně hnát, ponížený činem ženy